Marie si všimla, že její sestra se celý večer dotýká prstu, kde ještě před týdnem zářil starý stříbrný prsten.
Ztratila ho při procházce parkem. Nebyl drahý. Možná za něj kdysi dala pár stovek. Ale dostal ho od babičky v patnácti a nosila ho každý den po dobu čtrnácti let.
Některé věci prostě nemají cenu. Mají hodnotu.
Když Marie viděla, jak se sestra dotýká prázdného místa na prstu, rozhodla se. Nechala si vyrobit prsten, který připomínal ten starý. Ale nebyl identický.
Měl do sebe zakomponovaný drobný detail – list dubu. Strom, pod kterým babička vždycky sedávala.
Když jí ho předala, sestra neřekla ani slovo. Jen se podívala. A Marie věděla, že to sedí.